Trochu se obávám, že, pokud tedy vezmeme v potaz výslovně závislost, pouhé fyzické omezení nebude stačit. Jako u každé závislosti je potřeba odhalit příčinu a tu řešit.

Řekněme, že "mozek si tuto potravu žádá", ale proč a co s tím?

Pak je tu otázka, jestli je cukr opravdu "bílý jed", nebo někdo potřebuje zkrouhnout dotace na cukrovou řepu, nebo prodat umělá sladidla, která také nemají moc dobrou pověst.

Další věc je individualita každého organismu, jak s čím hospodaří, jaký má výdej energie atd.

Nakonec mě napadá, jestli to vyděšení z cukru není horší, než cukr sám. Znám lidi, kteří se dodnes s hrůzou vyhýbají vajíčkům.