Já jsem si vyvinula několik adaptačních strategií.
1) Trvám na maximální slušnosti z obou stran, tj. dítě na mě nebude reagovat podrážděně, otráveně nebo prostě drze, ale bude ke mně "jak na cizí", tj. slušné a zdvořilé - když tedy něco potřebuje. Jinak odcházím.
2) Neaplikuju na něj svoje měřítka, protože bych musela hlasitě výt, co vlastně v tý škole dělají a co na tom nechápe
Čili je potřeba se trochu vyklidnit a taky "bejt jako na cizí".
3) Nechávám ho hledat chyby, nepoukazuju na ně sama. Když najde sám, je rád. Když poukážu já, tak to těžce nese.
4) Poukazuju na pokrok, chválím vložené úsilí.
Docela to jde.
(Jedná se o přípravu na přijímačky, ne o regulérní domácí přípravu).