Za mě - zmizelo tělo...duch žije dál , a i kdyby to měl někdo jinak, určitě jsou živí ve vzpomínkách pamětníků, zvlášť těch, co je měli rádi.

A - taky jsem se dneska zamýšlela nad "odkazem" těch z rodiny, co už tu nejsou.
Podporu necítím...to bych musela připustit, že bych je rušila na jejich "jiném" místě, ať už jsou kdekoliv, spíš čerpám z toho, co mi zanechali uvnitř ve mně. A některý odkaz je i zatěžující...to bych ráda zanechala za sebou.

Ale vzpomínám.
Na hřbitov nechodím, zapálila jsem svíčičku v zahradě s tichou vzpomínkou a .