Myslím, že je takový klasický příklad toho, jak k tomu přistupují lidi, kteří to nezažili. Neschopnost radovat se z toho, co mi jinak běžně přinášelo radost je jeden z prvních příznaků. Nutit se do "radostných" činností většinou nepomáhá. Je pravda, že takové lehké sezónní deprese odezněly u mě prostě časem samy. Pomáhá neobviňovat se, nastavit si nějaký režim i přes to, že je to v tu chvíli těžké: důležitý je spánek, ale "nepřespat se", to ubírá serotonin, pravidelná strava, pokud možno nevynechávat pravidelné aktivity, ale excesivně se neunavovat sportem ani prací. Jídelníček. Snažit se nevynechávat sociální kontakty, ale taky to není čas na uspořádání akcí a oslav "na sílu". Někdy se stane, že se člověk léčbě stejně nevyhne.