Asi ti bude kolem čtyřicítky, jsi sama s dětmi, život je víceméně stereotypní... Člověk má pocit, že je všechno pořád dokola, že jen něco musí a stejně je to k ničemu. Všechno hezké za sebou, před sebou jen pořád to samé a co z toho ? Zkus to nějak zlomit sama i když to nebude jednoduché a nebude to hned. Když nemáš koníčky, tak si nějaké najdi - zkoušej, co by tě bavilo. Když nemáš lidi, kteří by tě dobíjeli, hledej je. Člověk stejně vždycky musí začít u sebe, pomoci si především sám. Ta nicota tě opravdu může pohltit a pak bys musela hledat odbornou pomoc. Ale i tak by to leželo především na tobě. Zkus tomu předejít a najdi si nějaké světlo. Když chceš být spokojená, musíš tomu jít naproti. I když se ti třeba nechce. Anebo si užívej období, že se ti nic nechce a nic nedělej. Ono to časem přejde. Snad.