No, sedím dneska (zase) v práci.

Mám tu výhodu, že pracuju jen po dobu školy dítěte, takže 8,30 - 15,30, tedy jen 7 hodin denně. Tento týden ale navíc ve čtvrtek až do večera - tedy 12 hodin a dneska tu budu tak od 9 do 17, čili tento týden v práci jako OSVČ strávím 48 hodin, nějaké 2 hodinky navíc home officu. A pořád nemám hotovo, pořád se to tu vrství, mohla bych tu sedět furt, mám někdy pocit...

Kdybych pracovala jen 3 hodiny denně, nevím, kdo by tu práci udělal. Nezaměstnanost je téměř na přirozené nule, kolegové jsou na tom podobně. Kde bych jako sehnala třeba dalších 20 lidí, kteří by dělali 3 hodiny denně, aby ta práce byla udělaná...?

Ale dle článku já jsem zřejmě ten příživník, který tu práci má jen proto, že mu ji někdo vytvořil a mohla by být asi bez náhrady zrušena...

Průser je, že právě já plním ten státní rozpočet, daněmi a odvody, z činnosti, za sebe, za zaměstnance... Když to tu zavřu, tak co?

Naše společnost prostě JE postavená na službách, nikoli jenom na produkci, takže ti příživníci (čili služby) holt tu přidanou hodnotu taky vytvářej.

Ale jo, lidi jsou strašně rozežraní, spotřeba všeho je obrovská, lidi maj strašně peněz a všude jsou, čím dražší, tím přecpanější... Zoufale vzpomínám na dovolené v Tatrách před 20ti lety, když tam vidím ty davy, ty hotely, těch aut, těch lidí, těch nových lanovek...
Letadlo do Dubaje je narvaný k prasknutí, každý dítě má 1000 hraček, v každý rodině je 5 aut atd. (nekritizuju, my to máme zrovna tak, ale zoufalá z toho bývám, zvlášť takhle v neděli v práci, taky si říkám, proč proboha, proč?) Ale řešení určitě není pracovat 3 hodiny denně.

Ale jo, zajímalo by mě, jak bude vypadat svět za 30 let... (v porovnání s tím, jak vypadal před 30ti lety, když už máme to výročí - dnes - ten posun je šílenej, kdo ví, jak to bude za dalších 30 let...)