Přidat odpověď
V čem konkrétně je problém?
Řekla bych, že průměrná rodina naučí průměrné dítě během několika let základům chování u stolu.
Jestli ty nejsi v tomto ohledu spokojená, pak něčím vybočujete a je potřeba říct čím. Může to být:
1) Děti vědí, jak se mají chovat, ale nudí se při čekání, tak blbnou. To je nejčastější případ. A to není otázka vychování ale úkol rodičů, aby si toho byli vědomi a byli připraveni. My bereme do restaurace nějakou zábavu - karty, domino, kreslení, čtení, když předpokládáme, že povídání nebude stačit.
2) Děti mají nějaký problém se sebevládáním- hyperaktivita apod. Ale to zas není problém výchovy a školy, ale rodiče, aby si s tím nějak uměl poradit.
3) Děti jsou blbě vychované od vás. Pak bys měla najít, kde děláš chybu ty.
4)Děti mají nějaký fyziologický problém - třeba s držením příboru, pitím apod. Pak to není otázka výchovy.
5) Děti jsou OK, ale ty máš přehnané nároky. Např. společenské pravidlo a zejm. u štědrovečerní večeře je, že se má u stolu čekat na posledního strávníka a nikdo nesmí vstávat.
Moje mladší dítě má ale nedozrálou nervovou soustavu, furt má potřebu se vrtět, na něco sahat. Dokud jí, tak je to OK. Příbor drží vzorově, dokonce umí jíst i špagety. Ale jak dojí, tak nevydrží v klidu. A na Štědrý večer zvlášť, dojí první a pak se vrtí dvojnásob, jak je nervozní, aby se už šlo ke stromečku. takže kdybych trvala na tomhle pravidle, tak budeme všichni otrávení - on z toho, jak ho furt napomínáme, my z jeho nervozity. takže já dovolím, ať si uklidí po sobě nádobí a nemusí být s námi u stolu, ať se projde po bytě, zaskáče si apod. dítě se zklidní a my v klidu dojíme.
Předchozí