Někdy si člověk všimne bezděčně.
Mě takhle nedávno v restauraci zaujali tatínek se synem staršího školního věku.
Syn pil limonádu z láhve, přestože měl naservírovanou skleničku.
Tatínek seděl tak, že v podstatě ležel, rozvalený a zasunutý hluboko pod stůl. Mluvil se synem na půl úst a mobiloval.
Byli u stolu sami dva.
Nebylo to v žádném neformálním bufetu, ale v restauraci v centru města, kde se servíruje celkem na úrovni a ceny nejsou nízké.