Já to mám jednodušší v tom, že mám to dítě jen jedno (takže nemá u stolu s kým zlobit) + ho baví ti masterchefové atd., čili má nakoukáno.

Jednou za čas ho za odměnu vezmu do lepší restaurace (typu polední menu za 450 Kč), to mu předtím připomenu, že jdeme do lepší a že je tedy třeba chovat se lépe, než obvykle - ale on to má fakt jako bonus, těší se na to a nikdy by si to nepokazil nevhodným chováním...

Posledně si dal jako předkrm mušle sv. Jakuba a jako hlavní nějakýho jelena s čímsi a pak to servírce tak vychválil vybraným odborným výrazivem (když se zeptala, zda jsme byli spokojeni) - musela jsem se v duchu řehtat, jak na něj hleděla (malý má 8 let).

On se v tom vyžívá.

Kámoška má dítě stejně starý a s tím je utrpení jít i do normální - neposedí, lítá, křičí (mluví hodně nahlas), rozebírá výzdobu na stole...

Myslím, že tohle je na rodině.