Přední místo v nauce o stolování má rodina.
Pokud dítě jí nástrojem, nedělá svinčík, nepředvádí se před okolím, sedí a přiměřeným polohlasem žvaní, je to v mém náboženství ok. Asi tak doma jedí, je to v pořádku v jeho vesmíru. Ani náhodou mu nechci cpát svůj vesmír. Pak přijde domů, večer se s tátou nají lžící, no a co? Má si na něco hrát, kdykoliv vyleze ven?
Ovsem pokud dělá bordel, aby se zviditelnil, obratem si s ním poradím, nejlíp přisednu a naobědvám se s nimi. Zaručeně polykají i konverzují slušně a snaží se, aby se mnou už stolovat nemuseli.