Tohle téma jsem kdysi tady zakládala..zajímal mě ten pohled druhých na své děti. Já jsem vyrostla v bytovém domě, kde mi sousedky/baby/drbny říkaly, jak mám krásnou maminku a krásného tatínka a jak jsem se jim povedla a slyšela jsem okolo, že moji rodiče jsou vnímáni jako mimořádně hezcí lidé.
Tak já jsem si dloouho myslela, že jsem "nejhezčí na světě", pak jsem zjistila, že jsou jiný, taky hezký.

No a dneska jsem poslala kamarádce fotku svých nedávno dospělých dětí, jak jsou spolu kdesi ve světě a ona mi pak volala a řekla: "ty máš stějně tak krásný děti, některý děti jsou hezký jako malý a vyrostou z toho, jiný jsou jako malý ošklivý a vyrostou z nich krásný lidi.. a ty tvoje byly krásný jako malý a jsou pořád.. ani ta puberta jim neublížila.."

Takže genetika. A není to moje,naše,jejich zásluha.."zásluha" je, že sportují, tudíž mají pěkný postavy apod.

V památníku od táty mám:" Není milý ten, kdo krásný, ale krásný ten, kdo milý.." a to jsem jim vždy říkala.