Valkýro, já jsem se o tohle nikdy nestarala. Vím jen, že třeba táta v KSČ byl a že i v 70.letech prošel prověrkama. Jenže krátce poté zemřel, já vyrůstala u tety a tam nikdo v KSČ nebyl. Já jsem pak ani do KSČ nevstoupila, i když mi to bylo nabízeno. Byla jsem teda docela frajer, ale vstup do KSČ, když ti nabídnou, že se pak dostaneš na VŠ, že si to tím pojistíš? Já jsem si řekla, že na to buď mám a budu studovat, nebo nemám, a pak tam nemám co dělat. Možná kdybych byla slabý nebo průměrný student, třeba by mě ta obezlička zlámala, kdo ví (a vím i o některých spolužácích, že to ke vstupu na VŠ využili a vstoupili). Po studiu jsem opět nevstoupila, i když nás na VŠ upozorňovali, že kdo vstoupí na VŠ, má to bez problému, protože KSČ si docela hlídala, že je "strana dělníků, rolníků a pracující inteligence" (a my jako studenti měli legraci z toho, jestli taky existuje inteligence nepracující). Studenti byli bráni na úrovni dělníků a do KSČ vstupovali bez problémů, zato po absolvování VŠ už s tém problémy byly, a docela velké. Soudruzi si totiž uvědomovali, že kdo tam vstoupí, tak ve valné většině proto, aby měl kariérní postup, nikoli z přesvědčení. Kamarádovi dali třeba za podmínku, že ho přijmou za kandidáta strany (protože vstup nebyl hned, ale až po uplynutí tzv. kandidátské lhůty, která trvala 2 roky, a ještě se k tomu vyjadřoval kdekdo, nadřízeným v práci počínaje a domovním nebo uličním důvěrníkem konče), že ho klidně do strany vezmou, ale musí sebou přivést dva dělníky. Což byla vpodstatě nesplnitelná podmínka, protože dělníci do strany houfně nevstupovali, oni z toho členství ve straně žádné výhody neměli, ti měli hlavně povinnosti. Já jsem k té straně měla výhrady a vstupovat jsem do ní nechtěla, i když to po mě znamenalo, že neseženu rozumnou práci a budu dělnice. Zajímavý, že po Sametovce jsem práci sehnala hned a vpodstatě až do dneška jsem nebyla na pracáku ani den.