"my jsme byli vychovávaní jinak, spíš ke skromnosti, abychom si "o sobě moc nemysleli".
To, jak přistupuji ke svým dětem, se také zpočátku nelíbilo mým rodičům, obávali se, že je vedu k nezdravé namyšlenosti"

jj u nás to je stejné... já až ve velmi pozdním věku zjistila, jak hezky o nás rodiče mluví před jinými lidmi, jak je na nás táta pyšný, jak říká, že jsme krásné... doma jsem to nikdy neslyšela, jen komentáře o velkých uších, divných zubech, blbém čumění, o nejkrásnější holce z ošklivince, o nevalném intelektu - to abychom nebyly namyšlené moje sebevědomí je hluboko pod bodem mrazu, ale zase jsem se to naučila skrývat a navenek působím velmi sebejistě
u vnoučat už mí drazí rodiče takové obavy nemají, ty jsou krásné, báječné a úžasné - na rozdíl od nás to ale slýchají neustále i doma