Eudo, ty máš pocit, že někdo schválně nevidí průměrnost svého dítěte nebo jak?
Já si třeba nemyslím, že normální rodič nevidí přednosti a nedostatky svého dítěte. A proto si nemyslím si, že je žádoucí, aby to tomu dítěti či komukoliv říkal. Děti jsou zranitelné a přece vůbec nezáleží na tom, kolik těch nedostatků mají, časem si na to přijdou i sami. Včera tady někdo psal, že ho mrzí, že jedno dítě básní o určitém sportu a nechce vidět, že na něj nemá. Tam jsem si říkala a čemu to v tom dětském věku vadí? Dítěti časem dojde, že z něj asi nebude profesionální sportovec a do té doby může ten sport dělat klidně podprůměrně, ale s chutí.
Taky tady byla řeč o nedostatcích a bezpodmínečné lásce. Pro mě je bezpodmínečná láska daleko nad jakýmikoliv nedostatky. Bezpodmínečnou lásku beru tak, že ji od druhé člověk má za to, že prostě a nezáleží na tom, zda má nedostatků pět nebo dvacet. A to že rodič, bezpodmínečně miluje znamená, že třeba nebude předhazovat dítěti a komukoliv kolem, že to dítě je vlastně průměrné. Už jen proto, že je dost diskutabilní, zda je něco průměrné nebo nadprůměrné objektivně, když to řekne jeden člověk.