Já to mám stejně, což z toho mělo vyplynout.

Pro ilustraci -

Mám klienty a vlastně už kamarády - většinou z VB, oni jsou tu šťastní. Asi nebude bez zajímavosti, že jsou většinou "jiní", tj. jsou údajně 4 % (ono to procento dávno nesedí).

Tvrdí, že míra tolerance vůči jinakosti - zrovna téhle - je tu naprosto jiná než v jejich domovině a o dost větší.

Ti heterosexuální tu zase mají žijí poměrně spokojeně v rodinném nastavení, prý to tu není tak vyhraněně matri nebo patriarchální, nevím, zda to měli doma jinak, nebo v kraji obvyklé, třeba jsou jen rádi, že jsou daleko od rodičů.

Zase mám kamarádku, co chtěla vždycky žít v Británii, tak tam žije a spokojeně.

Já si nemyslím podobně jako Ty, že existuje něco jako národní charakter. Přesto vím, že existuje národní hrdost. Koukni na některé národy... se bijou hrdě v prsa, ač nevítají přistěhovalce a jsou dosud v některých státech VELMI DISKRIMINUJÍCÍ.. tak zemi ukradli, historii mají ne moc dlouhou, ale je to tam... a tohle my umíme asi jen když vyhrajeme v hokeji.