Kat, už! Už před 14 dny, posledního října. A je to kluk, jak buk - 3730g - největší z našich dětí. Teď už má přes 4kg a právě mi tu visí u prsu.
Porod synka krásný, cca hodinu po příjezdu do porodnice, čtvrthodinku po umístění na porodní box. Vylezla jsem ze sprchy, by mě PA mohla zkontrolovat, ale ta zrovna na chvilku odběhla k jiné rodičce (rodilo nás v tu chvíli moc), takže když přišla finální kontrakce, při které mi praskla voda a doslova vypláchla synka, tak u nás nikdo nebyl. Bez asistence nám to jde asi lépe. Manžel v tom nějak zapomněl, které dveře kam vedou a začal volat "máme tu děcko!" do dveří, které vedly na hekárnu k chuděře jiné mamince.

Horší byl ale porod placenty - zase dlouho nešla, takže jsem ztratila dost krve, což nám zhatilo ambulantní porod. Po třech hodinách bondingu, kdy jsem byla vleže plná elánu, jsem se ve sprše složila a ani po chvíli jsem nebyla schopná se sebrat. Takže jsme tam byli nuceni zůstat a kvůli přetlaku rodiček být se synkem přes noc od sebe, protože bylo plné šestinedělí. A pak jen následoval šílený pobyt v narvané pražské továrně na děti, při kterém jsem ještě 2x chtěla podepsat revers, ale nechala jsem se zválcovat výhružkami kde čím. Chtěla jsem sem napsat už z porodnice, ale ten příspěvek by byl jeden velký plačtivý výlev, tak jsem to nehala být.

Ale teď už jsme doma, miminko i maminka patřičně tlusťoučcí, a je nám dobře.