Asi ne.Opravdu se máme dobře. Ale ono to není úplně jednoduché.

V absolutní chudobě, tj. tak, že by měli s bídou na chleba a nebo ani to ne, asi u nás opravdu žije jen málo lidí.

Ale podle mě je chudý už ten, kdo nemůže dětem zaplatit boty nebo ŠVP nebo i ten, pro koho je finanční katastrofa rozbitá pračka.


A pak je tu další věc. Skutečná chudoba a vnímání chudoby. Chudoba má podobu absolutní a relativní. Někdo je rád, že má na boty pro děti, někdo koupí dceři koně za čtvrt miliardy. Tady je jeden ze zdrojů nostalgie po minulém režimu (kromě selektivní paměti). To jsme měli skoro všichni stejný velký kulový. Rozdíly samozřejmě byly, ale možná ne tak veliké a ti, co "si byli rovnější" , nebyli tolik vidět. Další věc je, že dneska víc vidíme, na co všechno nemáme a někdo jiný třeba ano.