Ano znám. Mám kamarádku, která měla období, kdy opravdu počítali téměř každou korunu. A ano, internet si platili. Jinak by se totiž asi zbláznila. Žila na malé vsi a internet byl spojením se světem a také možností nalézt nějakou brigádu.
Také jsem ve svém životě zažila období při studiu a na mateřské (manžel byl na civlní službě), kdy jsme s manželem vedli zápisky o útratách a dopočítávli desetikoruny. Dost nám to do života dalo, ale zároveň jsme oba věděli, že je to dočasné, děti nechodily do školy a měli jsme kde bydlet.

Nedávno jsem někde četla/poslouchala (už si nepamatuji) povídání o tzv. neviditelných obyvatelích velkých měst. Jednalo se o lidi pracující za min mzdu právě ve městech, ve kterých ale zároveň byt nemohou zaplatit, takže většinou žijí po ubytovnách nebo dojíždí z vesnic do měst. Jezdí do práce velmi brzy, kdy většina z nás spí, vrací se domů pozdě....
Člověk je vlastně nikde nepotká - leda za kasou v obchodě a podobně.
Musím říci, že mě to hodně přimělo se zamyslit nad prioritami.