Rose,

mně zas přijde neuvěřitelnej tenhle tvůj postoj.

Fren, když jí teče do bot, fňuká jako každej druhej a někdy i víc, rozplývá se nad nemocným pejskem (samozřejmě vlastním), nad každou, i domnělou křivdou, která se stala JÍ, nad tím, jak nedostala dědictví, na který neměla žádnej nárok, nad tím, jak její tchánovci dali švagrové a ne jim (a jak s nimi za to za trest přerušili kontakt).

To tady hledá účast, a zhusta ji i nalézá, protože evidentně řada lidí vyznává zásadu "kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem".

Ale jakmile jí otrne, tak sama pravidelně nejen že žádnou účast neprojevuje a vpálí dotyčnému, že si za všecko může sám (což by se dalo ještě věcně vzít, někdy má dotyčný na své situaci opravdu taky svůj podíl), ale neváhá to udělat neuvěřitelně hrubě a neurvale.

(A pak zas, když jí samotné onemocní pejsek, tak otočí a je na chvilku zas jako mílius)

Fakt ti to přijde souměřitelný natolik, že jsi schopna vyčíst někomu, že na to upozornil, ale to co předvádí Fren, pomineš?