V našem okolí nevím o rodičích, co by si nevěděli rady, co se svými dětmi doma, ať už to řeší jakkoliv (možná včetně povolení čehokoliv, aby byl klid). Ale mám pocit, že rodiče mají čím dál náročnější představy o tom, co všechno by měl dokázat učitel a jak "citlivě" přistupovat individálně právě k jejich dítěti, včetně mírnějšího hodnocení, protože "ona to tak špatně nese, když dostane dvojku" apod. ... Možná jsou všichni ti rodiče ve své práci taky naprosto dokonalí, ale spíš tipuju, že to rovněž tak 100% nebude, ale od učitelky se to očekává. Po včerejší rodičovské schůzce mi bylo "naší" učitelky úplně líto, přestože si o její nedělám "dokonalosti" žádné iluze, ale vím, že se snaží, co může (a prostě má nějaké limity). Rodiče se na ni téměr "vrhli" (i když většinou velice slušnou formou) s horou kritiky, částečně jistě oprávněné, ale některé "požadavky a nároky" a jejich odůvodnění mě tedy přišly přehnané. Moje dítě-sova např. velmi nerada vstává ráno do školy, ovšem dosud mě nenapadlo přičítat to k tíži "špatné" učitelce, jak to včera dost arogantně udělal jeden z tatínků (jeho dcera na mě působí jako velmi veselé, nikterak traumatizované dítě). Možná bych tu mohla založit nějakou anketu, kolik dětí ráno vstává v sedm hodin ráno (případně dokonce dříve) do školy vesele a radostně ...