Leni, klid. Z jedné učitelky jsem měli husí kůži i my rodiče. To jsme vtipkovali, že by na svůj projev měla mít zbrojní pas, když z ní zatrnulo i třídě dospělých na schůzce. Ale někomu tohle chování vyhovuje a nechápe. Často to neva dětem z rodin, kde se křičí, ty to mají jako normu. Naše děti byly vždycky rozhozené na začátku MŠ. My nekřičíme, není potřeba. Ale ve školce se to dělo, většinou ze strany dětí, né učitelek. První týdny býval trochu problém to vydýchat. A té učitelce ze základky sebral školský úřad na čas kus výplaty za to, co ve třídě prováděla. Takže to fakt nebyla přecitlivělost. Pár lidí včas uteklo, jiní týdny a měsíce řešili psychosomatické problémy u dětí. Nevidím důvod, nač vystavovat tiché a poslušné děti na prvním stupni až vojenským metodám, křičení, strašení, systematickému nátlaku a tak.