Přidat odpověď
"Až na děti přestaneme pohlížet jako na ty, co musí poslouchat"
Ono to zní strašně krásně a vznešeně, ale ve výsledku dost lidí nechápe, že existuje cosi jako respekt, a že dítě potřebuje hranice, byť láskyplné.
"začneme brát v úvahu jejich názory a potřeby"
Jj., znám takové dítě. V 11 dospělo k názoru, že bude chodit po městě ve velmi konzervativní cizí zemi v bikinách - a rodič to respektoval (respektive nechápal, co je na tom špatného = viz nevychovaní rodiče s nevychovanými dětmi). Pak mělo potřebu jít v těch bikinách do supermarketu atd.
"v partnerském a dobrovolném vztahu zdaleka tolik neřešitelných potíží nevzniká"
Přesně těmito slovy mi to vysvětloval otec dítěte, které ve 12 letech na návštěvě třískalo do piana, chovalo se nebezpečně, pobíhalo a skákalo jak šílené a nereagovalo na výkřiky, jimiž se před ním ostatní snažili chránit děti o polovinu menší. Otec zíral, protože dítě se prý takto v životě nechovalo a je úplně vzorné. No bodejť, je jedináček, doma piano nemají, na návštěvy nechodí a jinak otec dělá, cokoli dítě chce - tak jaké potíže?
Problém je, že není dost rodičů, kteří by byli vyspělí a uvědomělí, aby byli schopni vychovávat (jo, to se totiž pořád musí) podle tebou zmíněných ideálů.
Předchozí