Přivedli mě kamarádi. Ale opřeli mě u dveří, protože se otce báli. Opila jsem se u jednoho z nich doma. Jelikož jsem neměla tu zkušenost, jak to s alkoholem chodí - že dlouho nic a pak najednou téměř bezvědomí. No a doma jsem šla spát do té vany asi....

Já jsem tátu tehdy fakt nesnášela, ale dneska vidím, že jsem mu dost podobná. On měl staršího bráchu asi nejradši, najednou bum-prásk a brácha doma na vozíku a s trvalým mentálním postižením. Jeho neschopnost to přijmout se právě projevovala tim, že se choval jak kretén. Ale taky jsem ho viděla brečet, když nevěděl, že se někdo dívá. Neviděla jsem ho asi 25 let.