Asi bych jako vcelku spokojeně vdaná a nikdy nerozvedená matka jednoho dítěte měla držet klapačku, neboť si to neumím představit, ale napadá mě...Nešlo by se zkusit domluvit na "volném vztahu"? Prostě nebořit dětem domov, fungovat jako spolubydlící, ale mít svůj život? Třeba se to ještě nějak utřepe... Nebo se na čas odstěhovat, třeba se Vám po sobě začne stýskat. Rozvést se můžeš kdykoli. A když ne, tak se holt svět nezboří, dneska je rozvedený každý druhý (druhá) a žijí... Ale většinou, co vidím ve svém okolí, tak si moc nepolepší, je to většinou z deště pod okap... Jak citově, tak finačně, prakticky. Ale je fakt, neznám žádné extrémní případy typu domácí násilí či alkoholismus apod.
Ale to musíš vědět ty sama, jestli bys volné soužití psychicky dala, jestli muži záleží na dětech a platil by alimenty, nebo jestli budeš skutečně na vše sama...