Pevalo, přesně tomu bychom se velmi rádi vyhnuli! S manželem máme dohodu, že domek neodkážeme žádnému dítěti za našeho života a až ani jeden z nás nebude a domek náhodou po nás zbude, tak ať si s ním udělají co chtějí. Bydlet s nějakým dítětem bych nechtěla ani omylem. Z toho mě vyléčilo 23 let života v dvougeneračním domě, kde žili 3 generace - bylo to utrpení! A teď defakto totéž vidím u svého sourozence, kde žijí 4 generace pod jednou střechou a fakt není vůbec co závidět. Moje maminka se děsí situace, že by ji třeba měl dochovávat partner/ka jejího dítěte a děsím se toho popravdě i já A že se takové situace dějí to vím od tchýně,- paní přenechala (zůstala jako věcné břemeno) dům synovi - jenže syn zemřel, snacha si přivedla do domu jiného partnera a k paní se chovají otřesně... Ne, tohle bych riskovat opravdu nechtěla.