O Vánocích mě přepadá smutek za osamělé lidi bez rozdílu věku. Za ty, kteří se Vánoc bojí a modlí se, aby už byl leden. Letos mám vymyšlený dárek pro jednoho takového osaměle žijícího známého. Dostane ho poštou (bydlí daleko), a jak ho znám, bude se u něj dojímat dlouho Vím, že rád vzpomíná na jedno své životní období a já mu ho tím dárkem připomenu. Budu svým způsobem "Ježíškovo vnouče" bez nálepky.
Každoročně chodíme na Štědrý den do psího útulku s granulemi, miskami a dekami, nechávám se ráda odchytit Ligou proti rakovině, Životem dětem a Světluškou, letos poprvé jsem nesla oblečení po dětech a nakoupené hygienické pomůcky do Klokánku, dřív jsem vyráběla ponožková zvířata do charitativního krámku jednoho kočičího útulku.

Trvalý příkaz nemám, nejsem systematik, nechávám to na náhodě. Obecně mě nejvíc oslovují opuštěná zvířata a včera mě dostal článek o onkologicky nemocných matkách. Naopak chladnou mě nechávají projekty typu "daruj kozu".