Jak má podpora nadaných vypadat?

Třeba tím, že je učitelé přestanou ignorovat (v lepším případě), či rovnou shazovat a zesměšňovat (současný stav).

Že učitelé budou vědět, jak s takovým dítětem pracovat a JAK ho učit - a nebudou zaskočení tím, že nadaný matematik třeba píše úžasné haiku (protože je to forma, která má poměrně pevná pravidla), ale není schopen napsat slohovou práci, a už vůbec ne slohovou práci na volné téma (protože najednou nemá, čeho se chytit, odkud začít) - a je na učiteli, aby ho dokázal nějak nasměrovat - buď navrhnout sadu témat, nebo (pokud mluvíme o základní škole) třeba připomenout, že je dobré napsat si napřed osnovu - prostě ten problém nějak zúžit nebo nakouskovat.
Nadaní lidé mají často problém s pozorností - ale jiný než ADD - oni se prostě "přeskakují", i třeba při vyjadřování, začnou větu, a dokončí jí o něčem úplně jiném, protože než to dořeknou, tak mentálně přeskočí dva další kroky / věty a jsou někde úplně jinde než posluchač. S tím by měl taky učitel umět pracovat a umět to usměrňovat a regulovat. Tak jako toho pomalejšího žáka bude taky nějak usměrňovat a udržovat v nějaké myšlenkové linii a třeba mu "napovídat" a vracet ho do místa, kde se zasekl.
Často jsou nadaní žáci více citliví na vzruchy a vjemy, takže pomůže třeba i to, když sedí na okraji třídy, kde alespoň z jedné strany nemají sousedy - jakmile jsou "v kotli", tak je ty vzruchy a vjemy zahltí. Běžný člověk dokáže odfiltrovat konverzace, které se ho netýkají, nebo to, že se kolem něj děje spousta dalších věcí (Pepa se drbe na nose, Máňa si povytahuje ponožku, Honza pšíknul, Andula si ořezává tužku) - člověk, kterému jede mozek zrychleně, tyto věci vyhodnocuje a řeší "proč se Pepa drbe na nose, nejspíš ho nic nekouslo, protože je prosinec, akné taky nemá, tak asi mu začíná rýma a nebo to je nervózní tik, nejspíš bude nervózní z té písemky z matiky, co píšeme další hodinu, tam bude nejspíš pythagorova věta, zajímavý, že něco takového vymysleli už před tolika tisíci let a jak na to asi přišel..." - a mezitím se ztratí hlavnímu proudu, takže z hlediska učitele "nevnímá" - nebo ruší (protože si vytáhne knížku o starém Řecku a jde si číst o Pythagorovi, nebo se přihlásí a zeptá se na to, a třeba je to zrovna hodina zeměpisu, nebo něčeho nesouvisejícího s Pythagorem).
Přitom řešení není toto dítě seřvat, že ruší, ani z něj udělat debila, proč tahá Pythagora do dějepisu - ale řešení je mít takové dítě někde, kde bude méně rušeno, plus mu občas připomenout, že je třeba věnovat se současné látce (a někdy stačí pohled, u některých dětí třeba letmý dotek na rameno atd.).

K tomu je ovšem potřeba něco o nadaných dětech vědět, což začíná tím, že si školství přizná, že takové děti existují a že i ony se vymykají nějak standardu.

A že když se jim bude věnovat jen zlomek péče, tak se to "společnosti" vrátí. Třeba tím, že z Pepíčka nebude nezaměstnaný depresivní asociál, ale nadšený zeměměřič nebo etymolog nebo klidně malý výrobce specializovaných vrtulí. Třeba nevymyslí lék na rakovinu, ale alespoň nebude "zátěží".
Tak jako tou zátěží nemusí být dyslektik, který je učitelem, nebo autista, který bude superpečlivě letovat obvody...