Libíku,
ty mi připomínáš jednu učitelku, která na prosbu matky, jestli by dítě s brýlema nemohlo sedět vpředu odpověděla, že "od toho má přece brejle aby vidělo" a nechala ho sedět v poslední lavici.
Stejný přístup máš k nadaným dětem - když jsou tak chytré, ať si pomůžou samy - a ještě raději je trochu sejmem, aby si nemysleli... Přitom si nemyslím, že péče o nadané děti jsou nějaké extrašpeky - např. aby dítě sedělo na nějakém místě ve třídě, aby se neházelo do pytle "nevychovaný spratek", když se při zeměpise dotazuje na Pythagora, aby škola neházela klacky pod nohy pokud si dítě / rodiče najdou nějaké doplňovací vzdělání (viz. dojíždění na přednášky VŠ).
Bohužel znám pár nadaných dětí, které nakonec skončily poměrně špatně (nezaměstnanost, závislost - na drogách, hrách, deprese atd.) - prostě tahle skupina je taky poměrně ohrožená - tím spíš, že jsou inteligentní a vidí, jak moc nezapadají, jak moc jsou neúspěšní v krysím kolečku zářných kariér atd. Ta hrůza (strach o dítě) fakt není v tom, že "počítá o tři lekce dál".