Kat, jestli jsem někdy napsala, že mám geniálního syna, tak ať se propadnu do západního Německa.

Moje výhoda je, že já jsem schopna přijmout i zcela obyčejného máchače klackem jako svého a jedinečného.

Od rodičů nadaných dětí bych čekala víc, než, že sklouznou k primitivismu "jsi komunista a rovnostář, pokud neuznáš, že nadané dítě je kříž k neunesení, dlouhá šňůra smutku a neštěstí", zřejmě ty děti nemají nadání po nich