"libiku, pokud má dejme tomu Sáblíková schopnosti a k tomu vlastní píli a k tomu podporu rodiny a třeba teď už i nějakýho týmu, pak vyhraje, přece nebude sedět na zadku jen proto, že by bylo někomu líto, že ho porazila, to je tak divná a nezdravá logika..."

Přesně tak.

Navíc Libik asi automaticky předpokládá chorobný nastavení těch soutěžících (chtějí za každou cenu vyhrát a když nevyhrajou, tak se hroutěj), který tak trochu popisovala Federika, ale taky říkala, že se toho snaží zbavit, protože jí to přijde taky nezdravý.

I já jsem se potkala (ale velmi ojediněle) s typem, na který by asi sedělo tohle vymezování - rodiče ambiciózní až na půdu a přesvědčení o výjimečném nadání svých dětí, a děti se pak při nějakým dětským srandazávodě při prohrávání hroutily a plakaly, takže organizátorovi se jich zželelo a trochu jim "pomohl", no a děti otočily na čtyráku a když začaly vyhrávat, tak to bylo "kiš kiš".

Výsledek byl, že je na žádný závody už nikdo nezve, bylo to velmi protivný, ale taky to bylo ojedinělý. Kdyby se někdo vymezoval proti tomuhle, tak bych to chápala. Ale dle mých zkušeností je převážná většina lidí spíš normální.