Kudlo,
největší trauma mívá často ten první. Protože příště chce bejt zase první. A pak zase první. A těžce nese, když to tak není pořád. Dokonce často nechápe, že všechno je relativní, že se vždycky může objevit někdo, kdo bude lepší.
Já jsem měla ráda soutěže na základkách. Ale proč? Protože jsem je většinou vyhrávala. Sama jsem ale viděla tu častou rezignaci ostatních, kteří prostě neměli nikdy šanci. A sama jsem viděla, co to se mnou dělalo, když to pak občas neklaplo A strašně mě to štvalo, ty mý pocity ale neuměla jsem je ovládnout.Dneska se tomu zasměju, ale tenkrát byly ty soutěže vnitřně boj o život a smrt. Děs.
Po mně to zdědil jen mladší syn. Zesíleně. Ti dva jsou bohémci, dcera zvlášť, ta má ráda příjemný a hezký a dobrý věci, bude se jí líp žít. Na bednu i pomyslně, si ráda vystoupí, ale neprožívá to, vůbec. Jako dítě bych jí záviděla.