Já jsem si musela vzít děsný šaty . Růžový, nařasený, z děsný látky.
Seděla jsem na tom potítku s matikou, čuměa jsem tupě na ten naprosto neřešitelnej příklad, cítila jsem, jak mi po zádech teče čůrek potu a na to se lepí ta divná látky. Přemejšlela jsem, jestli tam zůstane, na těch zádech, flek a že pak jdeme slavit a že to bude blbý.
Vůbec mě nenapadldo odívat se na druhou stranu, kde byla zachraňující rovnice.