Asi nijak, Ludvíkovi bylo půl roku, odložila jsem 1. termín a v září jsem se setkala s třemi lidmi, co vyletěli v květnu. Už to zkrátka nebyl čas, kdy bych se do toho správně mentálně položila a měla nějaké zvláštní hnutí mysli, že teď je ten dějinný okamžik.

Z češtiny jsem vytáhla současnou českou literaturu, zmínila jsem normalizačního blábolila Kozáka i světově uznávaného Kunderu, ale věnovala jsem to Oto Pavlovi, byla jsem dobrá.

No a pak jsme táhli babím létem na tramvaj, ne na mazec, já k plotně, 2 holky někam do práce a Míla rebel byl přijat na konzervatoř, což je střední škola, takže maturitu tak moc nepotřeboval.

Byly to každým coulem mdlé zážitky. (ale doma měli radost)