"
Já si to neberu osobně. Ať si svět dělá, co chce. Když chce
"Povinně" mám vnucený pouze večírek v práci, to beru jako vstřícnost k lidem, ostatní mohu ignorovat."

Když to je tak..... Máme hromady příbuzných, z části bezdětných, bez vnoučat, nemocných.... A ti mají svoje představy o tom, že se musíme navštívit a dát si dárky. Jako můžu vyhlásit, že k nám nesmí nikdo, kdo nese víc než jeden dárek na dítě a bude hlučet dýl než hodinu v kuse, a kdo chce přivážet a odvážet v nejmíň vhodné chvíle, ale v reálu na to nemám. Ne, že bych na to neměla asertivitu, s tím problém není, ale nechci to kazit všem kolem, ačkoliv jejich zvyklosti jdou proti našim.

Už jen ohledně množství dárků bychom to řešili po dobrém od srpna a nakonec stejně neúspěšně a musela bych je s těmi dary ve finálně nechat stát na nájezdu a nepustit je dál A to jaksi nechci.

Vánoční večírky beru jako pracovní povinnost, to mě netrápí. Resp. nijak to nenaráží na mé osobní Vánoce, je to jen práce. Ale to ostatní....