Přidat odpověď
*Kate, no tak to asi vydírání - jak jej chápe Nejvyšší soud - bylo (nebo mohlo být).
V bodě 20 z tvého odkazu
https://www.zakony.cz/soudni-rozhodnuti/nejvyssi-soud/2016/2851/judikat-ns-6-Tdo-301-2016-GNS20164219
stojí (ta č. paragrafů už dneska budou jiná):
„podání trestního oznámení je právem každého občana, zvláště pak poškozeného (§ 59 odst. 5, § 158 odst. 1, 2 TrŘ), proto jestliže věřitel pouze upozorní dlužníka, že pokud mu nezaplatí dluh, který byl způsoben trestným činem dlužníka, podá na něj trestní oznámení, nedopouští se tím trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 TrZ. Tento trestný čin by však mohl věřitel spáchat v případě, kdyby dlužníkovi vyhrožoval způsobem a prostředky, k jejich použití není oprávněn (např. že zařídí vzetí dlužníka do vazby, uložení vysokého trestu odnětí svobody).”
Čili z toho usuzuju, že když církevní právník (či jeho klient) nebyl poškozen (domnělým) trestným činem dotyčného, pak hrozba, že církevní právník podá trestní oznámení (TO), vydíráním už být může.
Zajímavé pro mne je, že kdyby TO podal rovnou, bylo by z hlediska zákona vše O.K., za podání TO (pokud podávající vědomě nelže) žádné sankce nehrozí.
Chápe to někdo jinak?
Předchozí