Učitelky v MŠ to mají ještě neporovnatelně horší než ZŠ. Sice obvykle jejich svěřenci na ŠVP nejspíš nekouří a nepijí alkohol, jenže zas nemají sebeobslužné návyky, každého jednoho musejí obléknout, svléknout, umýt, některé krmit a zažila jsem i matku velmi se podivující nad tím, že líné učitelky nejsou ochotné vzít na ŠVP dítě, co má pleny. Ale nejhorší je ten nepřetržitý hluk.
Loni jsem vyzvedávala u autobusu předškoláka ("drsná" MŠ brala na ŠVP jen předškoláckou třídu) a když jsem viděla šedivé obličeje učitelek z posledních sil držících křečovité úsměvy a říkající: "Měli jsme se skvěle, myslíme, že děti si to hezky užily." bylo mi trapně.
Tohle by mělo jednou pro vždy přestat, rodiče by si měli uvědomit, že škola není cestovní kancelář ani animační agentura.
V poslední třídě, co jsem byla třídní, byl kvůli tomu velký konflikt, protože rodiče nezajímalo nic jiného víc, než kdy děti pojednou na ŠVP a na jak dlouho. Řekla jsem jim, že pojedu s jejich dětmi na pět dní na rekreaci a pak oni jedni po druhých si vezmou na pět dní moje pouze dvě děti a já jim zaplatím jídlo a ubytování, jestli chtějí. Mohl je trefit šlak, samozřejmě. Ale je to přesně takhle a řečičky o utužování kolektivu v době, kdy na prvním místě je respekt k jedinci jakkoliv nerespektujícímu cokoliv, jsou směšné.