kruci,

přesně.

Já to beru tak, že za své činy je primárně odpovědný ten daný člověk, že ho za obvyklých okolností máloco může přimět, aby udělal něco, co udělat nechce.

Takže z tohoto pohledu je pro mě Ivan úplně v pohodě, protože rozhodnutí je a má být jen na Abigail.

Já osobně bych si od ideálního kamaráda představovala, že mě vyslechne (což Ivan udělal), a že pak se mnou tu situaci rozebere tak, abych se já sama dobrala k tomu, co bych chtěla udělat (což Ivan neudělal, ale to beru tak, že by to udělal IDEÁLNÍ Ivan, ale živí lidi přece nemusí být úplně ideální, aby je člověk hned nezavrhnul: navíc by to byl psychologickej rozbor, kterýho asi každý nemusí být ani schopen).
Také jí mohl Ivan poradit "neblbni a počkej, až opadne voda" (to bych jí asi poradila na jeho místě já), ale co když ji Ivan jako její kamarád znal natolik dobře, že věděl, že by to šlo proti jejímu naturelu, a kdyby se o nic nepokusila, byla by nešťastná víc, než když to dopadlo, jak to dopadlo?

Navíc, je vůbec jisté, že je ŠPATNĚ, když se Abigail a Gregory rozešli, když se vlastně k sobě nehodili (i když vezmeme variantu "on moc pasivní - ona akční", i když vezmeme variantu "ona nezdrženlivá impulzivní, on racionální"? Třeba je dobře, že na to přišli dřív, než měli kupu dětí, pak se pro neslučitelnost povah rozvedli, zabydleli se každý na své straně řeky a Sindibád musel na své pramici co týden převážet jejich děti, které jim soud svěřil do střídavé péče?