Angrešte,

je fakt, že si uvědomuji, že s člověkem, který by "sežral prostor" všem ostatním tak, že on by vždycky všecko věděl, uměl... by se koexistovalo opravdu asi dost těžko, a že je od něj ohleduplné, když ten prostor občas nechá i někomu jinému. Nebo trochu i nutnost, pokud chce mít okolo sebe nějaké lidi.

Nikdo nechce být pořád poučován a ozařován žárem vědomostí , každý je rád, když i on má občas možnost poučit nebo nějak zazářit.

Znala jsem jednoho takového člověka, kterého když jsem poprvé viděla, tak mi klesla brada v úžasu, jak moc toho ví, a byl to jeden z mála lidí, které jsem fakt obdivovala kvůli komplexním znalostem a vědomostem. Pak se z něho stal kamarád a časem to začalo být trochu nepříjemné, právě kvůli tomu nedostatku prostoru (v podstatě ho zajímaly jen věci, o kterých mluvil on, a mluvil skoro pořád). Navíc jsem bohužel zjistila, že "fixluje" a některé věci si vymýšlí a znalosti předstírá, aby byl ještě zajímavější. Dodneška to nechápu, protože nadprůměrně chytrej a zajímavej byl už i tak.

Takže je fakt, že to upozaďování trochu chápu (kvůli tomu, že každej člověk, i ten kterej není nadprůměrně nadanej, potřebuje kousek prostoru a když by ho nedostal, tak by mu to mohlo dlouhodobě vadit), ale zase si říkám, že přece ani nadprůměrně nadanej člověk nemůže vědět úplně všechno, a že i v prostředí těch "normálně" nadaných si i on může najít nějakou novou informaci, která bude pro něho zajímavá, takže tomu druhýmu ten prostor může dát i autenticky.

Ale fakt je, že někoho OPRAVDU tak všestranně nadaného, aby to bylo "na všechno" nebo skoro na všechno, jsem nepotkala, a ten jeden, kdo jsem si myslela, že je, u toho malinko podváděl.