Taky jsem nepotkala žádný "zázrak zářné všestranné inteligence", vždy to bylo vyváženo "blbostí" v nějakém jiném směru, ať už beznadějnou nešikovností, schopností se ztratit i na návsi, zkrátka něčím, co si žádalo jisté shovívavosti okolí.

V pracovních kolektivech se to může jevit jinak, jeden nadaný a zbytek průměr v daném oboru, tam je dobré s tím trochu umět zacházet, vpodstatě je to zase jen o tom, nedat to těm druhým sežrat.

Další věc je "zmiňuju své úspěchy" při každé vhodné (i nevhodné) příležitosti, to taky není úplně nutné.

No a za poslední, ani slavní nemůžou očekávat, že každý má načtený jejich životopis se všemi úspěchy.

Pak spolu můžou pokojně žít géniové i nenadaní, o což by v základu mělo v lidské společnosti jít.

C