Přidat odpověď
A ještě jedna věc.
Zajímalo by mě, jak se to tak stane, že se člověk ocitne v nějaké skupině, kde trpí skrze inteligenci v dospělém věku – umím si to představit ve škole, v případě, že je inteligent sociálně mimo a má smůlu na kolektiv, v němž nikdo další k žádným intelektuálním přeborům netíhne; v dospělosti bych očekávala, že i průměrně inteligentní jedinec dokáže rozeznat, co se v dané chvíli hodí a co ne právě podle typu společnosti, v níž se aktuálně pohybuje, a navíc nebývá až tak často nucen pobývat v prostředí, které mu z nějakého důvodu „nesedí“.
Chápu, že lidé s nějakým specifickým zájmem nebo nadšenci pro svůj obor si těžko hledají publikum mimo okruh osob s kompatibilním zaměřením. Dokonce i to, že jim to může přijít líto, že si nemohou běžně pohovořit o bosonech a fermionech nebo o aleutských jazycích, že jsou v tomto směru handicapováni oproti lidem se zájmy více rozšířenými. Není mi ale jasné, jak by jako inteligentní osoby - nemají-li nějaký sociální handicap nebo poruchu autistického spektra - mohly od okolí něco takového vyžadovat nebo se rovnou domnívat, že kdo nemá ani ponětí o počtu mluvčích naukanštinou a jejich lokaci je automaticky méně inteligentní a tím, že se s ním o tom nemohou bavit ze sebe „dělají hloupější“.
Předchozí