Už jako teenager jsem četla zamyšlení, zda by byl člověk raději rodič vraha, nebo jeho oběti.
Většina lidí si vybrala být raději rodičem oběti, právě proto, že by na nich neležel pocit viny a tlak okolí, jaké dítě zplodili.

Rodiče oběti jsou povětšinou litováni a je jim prokazovaná určitá úcta a taky lítost a soucit.
Rodičům vraha se lidi minimálně vyhnout, maximálně je půjdou lynčovat.

Já - za sebe...obojí je strašlivě strašný. A za ne-malé dítě neneseme odpovědnost ani tak, ani tak.

Přesto je reakce lidí kolem nějak pochopitelná, chtějí nějakou satisfakci.
A možná si neuvědomují, že všichni, kdo máme děti, můžeme být na jedné, či druhé straně.