Zajímalo by mě, proč se u nás tak málo řeší agresivita ve školách. Skoro každé dítě už někdy mělo ve třídě spolužáka, který byl agresivní vůči ostatním – a školy ani nemají moc šancí to případně řešit. Rodiče agresora si buď nevědí rady, nebo mají radost, že se o sebe Pepíček dokáže tak pěkně postarat.
Jenže děti do školy prostě chodit musí, takže jsou nuceny s dotyčným násilníkem pobývat. Dospělý má obvykle víc šancí se agresorovi vyhnout než školní dítě každodenně zavřené s agresorem v jedné místnosti.

Děti jsou zvyklé, že jim Pepíček každou přestávku sebere knížku nebo svačinu a jsou v zásadě rády, že jim rovnou nepřerazí nějakou kost (a škola ohlásí na inspekci, že se tak stalo nešťastnou náhodou).
U nás v postatě nejde vyloučit žáka. Tam, kde to možné je, už se objevují nápady, že vyloučit násilníka věci nepomůže, neb se pak cítí vyřazen ze společnosti a je frustrován – vlastně je méně agresivní, když vyloučen není.
Hýml, neměla by se společnost bránit a už od dětství dát účinně najevo násilníkům a jejich rodičům, že takhle ne? A jak?