Zažila jsem s vlastní matkou bydlící o vchod vedle po celou dobu dětství svých dětí. Opušťák jsem dostávala jedině v případě návštěvy svého lékaře cca 3x do roka a i tak kolem toho byla hromada keců, jak dlouho tam jako hodlám trčet. Nějaké volno jen s manželem (večeře, kino, půl dne výlet) ani omylem, mám smůlu, mám děti. Výjimečně vyzvednout dceru na kroužku ani omylem, nehodí se jí to časově. Ne že by holky vůbec neviděla, to ona sem zaskovala, ale dle jejích potřeb, když zrovna neměla co jiného (zajímavějšího), juk a skok a zase honem někam. Aby se hlídalo podle toho, jak potřebuju já, ani omylem. A to jsem byla dílem OSVČ a dílem doma, pokryla jsem všechno možné, nechtěla jsem po ní žádné závazky.
Tchyně měla zdr. problémy a i přesto si klidně holky nechala na celý den a když jsem jí psala, zda nevadí, že je vyzvedneme později o půl hodiny, tak odepsala, že si je klidně nechá přes noc, ať si to užijeme. TAkhle nějak si představuju "babičku bez výhrad".
Dneska jsem hrdá, že jsem to v podstatě zvládla sama s manželem, ovšem něco se ve mně ve směru k matce uzavřelo a obávám se, že natrvalo.