"problém není v tom, že by Janinka něco překládala na druhý den, ale v tom, že babička něco slíbila a pak se z toho snažila co nejvíc vykroutit... "

Senedro, takhle to predlozila Janinka, a takhle to vidi.

V tom jejim textu ctu, ze babicka volala, kdy tedy prijde. Coz je docela mozne chapat, ze volala, kdyz Janinka nedorazila v tu dobu, co domluvily a kdy babicka mela jiny plan. Coz je celkem pochopitelne, ze vsecko trva dyl, nez si clovek planuje.

Jenze kdyz je to opakovana zalezitost, neochota a presto..., predpokladam, ze ten, kdo o neco zada, se prizpusobi ocekavani toho, kdo zadosti vyhovi. Ne ze ten, kdo o neco zada, si posleze stezuje, ze domluva nefunguje = protoze "hlida, tak se nic nedeje, prijdu az prijdu".

Osobne jak ja, tak moje deti se predevsim vzdycky snazime vyresit neco v zakladni rodine. Kdyz potrebuju jet k doktorovi, nevolam detem, aby mne odvezly. Kdyz deti potrebujou vyzvednout driv ze skoly/skolky, predevsim se snazi otec/matka, potom jiny rodic, se kterym si dite muze hrat/na vymenu.

To "bezpoodminecne" je, ze babicka, MA samozrejme mit zajem/hlidat/kdy se nam to hodi/chudaci my, nikam nemuzem, protoze babca nechce hlidat - a tak podobne - to je to, co povazuju za sobecky ocekavani. A nijak casto tu nefiguruje ten dedecek, ze jo.