Eudo,

v rodině by podle mého vzájemná pomoc měla existovat, bezpochyby. Pokud neexistuje ta vzájemnost, jedna část rodiny je na okraji zájmu nebo úplně mimo zájem, pak to vidím tak, že morální povinnost pomoci i v banálních situacích by měl mít resp. cítit především ten, kterému se zájmu, lásky, podpory (duševní nebo i hmotné), dostalo.
Bohužel, a už to tu zaznělo, to zhusta bývá tak, že pomoc se očekává automaticky od těch, kteří si "vědí rady sami".