Jo, starání se o děti je fuška. Pokud se v pradávný minulosti děcka vychovávaly hromadně mezi chatrčemi, asi by to bylo pro mě přijatelnější. Nemám problém zabavit na nějakou dobu partu děcek, utřít nudli cizímu, nachystat všem svačinu, ale ne s vidinou, že jsem s dětmi/dítětem sama nonstop.

Proto taky máme děti jenom 2, nemáme hlídání. Manžel ráno odejde a před spaním přijde. No a moc rád by dětí víc, akorát jemu se jaksi moc v životě nezmění s dalším dítětem. Navíc jsme jediní z rodiny akceschopní pomáhat tchánům, rodičům.

Dneska je doba taková, že děti jsou braný asi jako majetek a problém rodičů. Řekla bych že dřív byli vnímáni víc jako budoucnost, pokračovatelé, záruky, nositelé čehosi, ani sama nevím, čeho. Nejen pro rodinu, ale i pro komunitu, společnost. Cestovala jsem s miminem po Turecku a byla jsem úplně v šoku z té vstřícnosti a nápomocnosti ostatních cizích lidí, jen kvůli tomu dítěti.