Jinak - nejsem úplný prarodič, jen takový neúplný, pak sestřenice, kamarádka a teta.


Ono mít v péči cizí děti (i když pokrevně blízké) je naprosto jiný level, než mít vlastní. Daleko více si uvědomuji i odřené koleno, které našim stačilo pofoukat nebo naplácat nějakou zálepkou.
Tady nejsi zodpovědná jen vůči dítěti, které - vlastní s horečkou buď bafneš a povezeš na pohotovost (ještěže bezpečně v sedačce atd a Bůh dej, aby do nás někdo nenaboural), nebo prdneš do vlažné vody, nebo s rizikem řevu ochladíš prostěradlem, nebo mu prdneš octové ponožky, prostě po svém -

ale taky vůči rodiči, kterému musíš nějak své konání vysvětlit.

Já jsem vůči ne zcela vlastním dětem naprosto ve smrti - jakože mám oči nejen na zádech, ale i v podpaží asi a opatrná, až mne to štve.