Kudlo, ale já furt mluvím o té jedné konkrétní situaci.
Nemluvím o tom, že by babička musela hlídat, kdy já si vzpomenu ale o tom, že mi přijde nepochopitelné pouze z důvodu "nevyhovět vždy", nevyhovět v situaci, kdy

1) já jsem po několika měsících na ÚP ve zkušebce a syn má astmatický záchvat (v nemocnici jsem s ním byla na neschopence)
2) manžel má zrovna v práci sezonu
3) po propuštění z nemocnice by bylo vhodné syna ještě nechat chvíli doma
Ostatní podmínky, jako že se nebojí hlídat astmatické dítě jsou také naplněny.

Pro mě je tohle jednoznačně situace, kdy tu pomoc rodiny považuju za přirozenou. Ne, nepřestanu kvůli tomu mít tchyni ráda, ne nezlobím se na ní, ano, je mi to líto a možnost postěžovat si anonymně na Rodině považuju za naprosto přiměřený způsob, jak se s tou emocí vypořádat.

A jinak já prostě nesouhlasím s tvým přístupem, že na pomoc v rámci širší rodiny není nárok a je založená jen na dobrovolnosti, já bych to spíš nazvala dobrovolně povinná (za naplnění podmínek nezneužívání a opětování v rámci možností)