"Kudlo, to mas tedy malo vyvinutou predstavivost
staci, kdyz si treba zenska chce udrzet dobre placenou praci a potrebuje na to hlidani, aby ji nevyhodili...jasne, mame zakonik prace atd., ale spis mi jde o ruzne OSVC, co maji sve klient a tam musi chodit, i kdyz je treba dite zrovna nemocne a manzel ma sve pracovni zavazky."
Ehm, 7mi, já jsem to tak dělala se DVĚMA dětma a BEZ hlídání, myslím, že představivost mám v tomto směru vyvinutou docela dost.
Zařídila jsem si to tak, že jsem nemusela chodit nikam. Pokud by to nešlo, tak bych poprosila pěstounku
, ale to jsem nechtěla dělat moc často a už vůbec k nemocným dětem (přece jen už má svoje léta a přišlo by mi blbý ji ohrozit nějakou chorobou).
A kdyby ta možnost tady nebyla, tak by musel v prvé řadě nastoupit manžel (proč by jeho pracovní závazky měly platit víc než ty moje, když rodiče jsme oba stejně?), popřípadě placená síla (člověk, kterej si chce "udržet dobře placenou práci" snad nebude mít problém pustit chlup za hlídání?
Ano, stálo mě to "kariérní postup" a asi i určitej kariérní rozvoj. Ale jsem toho názoru, že pokud se má někdo něčeho vzdát kvůli dětem, je to PŘEDEVŠÍM jejich rodič - tedy v našem případě já a manžel. Přijde mi sobecký říct si "JÁ se nechci vzdát svý práce, manžela ani nehne, aby se kvůli VLASTNÍMU dítěti něčeho vzdával, ať se radši vzdá svýho čehokoli ta babička, beztoho je už v důchodu a nemá co pořádnýho na práci (o dědečkovi ani slovo, tomu se to, že se ničeho vzdávat nebude, toleruje mnohem snadněji".