Nechce se mi hledat, na koho to je.

Pro mne je prirozene delat neco, co sama uznam za vhodne, vubec nezalezi na tom, pro koho to delam. A rovnez od nikoho nevyzaduju nic, co s trochou snahy muzu vyresit sama. Povazuju za uplne normalni, ze kdyz nekdo potrebuje, tak se nabidnu, zrovna tak se nabidne nekdo jinej, kdyz potrebuju ja. A kdyz se nenabidne, zrejme ma svy duvody a ja neuhanim zadostmi - zrovna tak jako mne nikdo neuhani. Do toho pocitam kohokoli kolem, rodina to byt nemusi.